Hraji s Japoncem Uesaka Susumu a na začátku partie mně pořádně štve. Přijde dost pozdě, neřekne ani slovo a začne hrát. Navíc mám pocit, že nedohrál joseki a bude za to bit, ale brzo mě přesvědčí, že je silný a zaslouženě vyhrává. Po partii od něj dostávám dárek. Záznam partie.

Timur Sankin zve korejského profesionála pana Chuna a Harumi (a mě jako Harumin přívěšek) se svými žáky na oběd. Je to velmi milá společnost, kromě jednoho okamžiku, kdy začne milý profík mluvit o politice, já dlouho mlčím, ale pak řekne něco hodně přes čáru, tak položím pár otázek a Harumi hned říká, ať se nebavíme o politice. Ráda souhlasím.

Rapid hraji s Japonkou Sato Hikaru, přehrává mě, prohrávám.

Večer mě odchytí dva ruští kluci, jestli hraji go a že hledají třetího na rengo, tak souhlasím. Jdeme se zaregistrovat a ptají se mě, zda jsem z Ukrajiny. Nemůžou se dohodnout na jménu týmu, tak mě vyzvou, ať řeknu jméno nějakého českého vlaku. Jmenujeme se Střela. Jdeme si zahrát cvičné partie, mladší je 16k a hraje defenzivně, takže moje skupinky nemají žádný problém a brzo se vzdává. Starší, 12k, zase pořád útočí, ale zapomíná počítat svým kamenům svobody, a tak se také rychle vzdá. S oběma jsem hrála devítihendikep. To jsem zvědavá, jak to bude zítra vypadat. Trochu mně rengo nabourává můj plán jít se podívat na zvedající se mosty, ale stejně jdu, na nábřeží nasednu na loď, z vody vidím tři zvednuté mosty a pak jezdíme skoro hodinu po říčkách. Do postele se dostávám ve tři.