Byl takový pršlavý den, ideální na víkendový turnaj, ale my jsme si s Harumi naplánovaly výlet do Pavlovsku na konzert a jely jsme.

Ráno odlétal Hans, Harumi kamarád, čekaly jsme s ním v lobby na zprávu od pořadatelů o minibusu, který měl přijet v deset. V jedenáct se Hans sebral, že pojede jinak a zjistil, že nějaký letištní minibus stojí před hotelem a rychle se dohodnul s řidičem. Čekání jsme si krátili diskusí o hospodaření EGF a příspěvku od Google Deep Mind z výhry AlphaGo (pro FGF sto padesát tisíc euro), Hans je totiž pokladníkem EGF a diskuse miluje. Líbilo se mně Hansovo kategorické it is not right and there are no buts.

Po Hansově odjezdu jsme se vydaly na výlet. Cestou jsem se dozvěděla, jak se Harumi s Hansem seznámili, že to bylo díky jeho první ženě, která byla Američanka a v Japonsku učila angličtinu, že to bylo před třiceti lety a že Hans byl první (už nevím, co -- Evropan?), kdo hrál go s Harumi mužem.

Konzert v Pavlovsku jsme objevily během minulé návštěvy. Udělaly jsme dobře, byl moc pěkný, Johann Strauss a jeho operety a valčíky. Prý je v Rusku na třista (možná jen třicet, nějak mně to uletělo) souborů specializujících se na operety a ve zbylém světě je to prý třikrát méně. Bylo to vidět, sopranistka během svého sóla rozdávala úsměvy na všechny strany a celý sál pobavila koketováním s divákem v první řadě.

Po konzertě jsme se prošly po parku a trochu jsme se s Harumi špičkovaly: "připomíná mně to hory, půjdeme na nádraží přes kopec? Ne, slibuji, že žádný kopec nebude, a pokud ano, ponesu tě. Kdykoliv? Ne, jen dneska." Po více než hodině chůze a bloudění víceméně v dešti a v blátě Harumi prohlásila, že bych měla při plánování cesty myslet i na to, že je se mnou. Po necelých dvou hodinách procházíme pěknou rezidenční čtvrtí, přicházíme k příjemné restauraci, dáváme si večeři a pokračujeme k nádraží. Harumi se tu moc líbí, už vůbec nemyslí na to, že jsem se ji zase pokusila killnout (jak říkala Juki: Martina, please, don't kill Harumi), několikrát opakuje, že tady bydlí bohatí lidé.

V Petrohradě na nádraží ještě fotíme lokomotivu, i když to přes sklo moc nejde. To jen kvůli Toníkovi, Harumi si vzpomněla, že miluje vláčky.

Vracíme se hodně pozdě, Harumi jde spát, já ještě sedím s českými goisty u vína.