Videokomentář dnešního mainu.

Hraji se sympatickou Ruskou Guzel Šarafejevou z Kazaně, ptá se na Ondru Šilta, proč nepřijel, tak jí vysvětluji, že už moc nehraje, že má novou práci a ta ho plně vytěžuje. Pak se ptá na Janka, potvrzuji jí, že ten hraje hodně, že nedávno porazil Lukana. A že by určitě přijel, kdyby neskončili pátí v kvalifikaci na týmy.

Partie je plná pěkných tahů i hrubých chyb a je jednoznačně nejzajímavější ze všech pěti, které jsem doposud hrála. Dojem mně nezkazí ani fakt, že jsem špatně přečetla pozici a zbytečně ji vzdala. Záznam partie. Soupeřka je na fotce vidět vpravo dole (ve vedlejší řadě zase sedí Terka) a na fotce vypůjčené od pořadatelů.

K partii dostáváme dotazník, jestli pojedeme příští rok do Turecka na EGC a jestli bychom chtěli, aby byl přesunut jinam. Zaškrtávám pravděpodobně ano a ne.

Od soboty mně není dobře, zvládám tak akorát jít na snídani a na partie (a samozřejmě včera na Fan Huiovo povídání o AlfaGo), ale už se to lepší, tak snad se tu brzo objeví víc fotek. Máma si myslí, že za to může moje koupání, ale na vině je spíš klimatizace, už jsem její používání Harumi rozmluvila. A pak pokoj s jednou velkou postelí a jen jednou peřinou. Spala jsem pod slabým přehozem přes peřinu, pak jsme si to s Harumi vyměnily a když dnes v noci začala kašlat Harumi, tak jsme teprve požádaly o druhou peřinu a hned ji dostaly. Jak můžeme být tak staré a tak nezkušené?
A aby toho nebylo málo, Arwenka, naše domácí kočička minulou středu poprvé skočila z okna na zahradu a od té doby na zahradě žije. Velmi si to užívá, ale máme o ni malinko obavy. Kdy si asi zase lehne ke gobanu? Na vysvětlenou: Arwen je plachá a nekontaktní kočka a těžko se dá chytit a donést domů.

Když vidím na losu rapidu jméno svého soupeře (Vladimir Sankin), tak sí říkám, že to bude jako včera, kdy jsem hrála s malým klučinou, který mě v rychlé hře snadno přehrál. Místo syna ale přichází naopak otec, hraju zodpovědně a hlavně dostatečně rychle, mám asi půl minuty v mikrokoncovce v okamžiku, kdy vyhrávám na čas.